1. [Ami]Mokro v botách, píseň v [G]notách nikdy [Ami]nepsanou,
   slunce pálí, že i [G]skály úpal [Ami]dostanou,
   jen [G]osamělý balvany, až [F]uslyší tvé přiznání,
   ti [Dmi]řeknou, že jsi dávno ztratil [E]směr
   a že [Ami]patříš mezi [G]pohany
   a [F]místo na jih [Emi]táhneš na se[Ami]ver.  [G]

R: Zlatý [C]údolí, touha vz[Emi]dálená,
   je c[F]himérou všech dálek modra[G]vejch,
   zlatý [C]údolí, co jen [Emi]vítr zná,
   ti v [F]horkým srdci vypaluje [G]cejch,
   jak je v[Ami]zdálený každý [Emi]mámení
   a [F]druhá strana řeky nemá [G]břeh,
   zlatý [C]údolí, zlatý [Emi]údolí
   je [F]celej život s [G]rancem na zá[C]dech. [E]

2. [Ami]Snad tě k cíli dobrý [G]víly jednou [Ami]dovedou,
   slunce hoří, zlatí [G]oři z dálky [Ami]přijedou,
   když [G]zmizí fata morgana, je [F]zpověď dávno napsaná
   do [Dmi]kamene mlčenlivejch s[E]kal,
   než se [Ami]někdo cestou [G]zastaví,
   pak [F]bude psáno, [Emi]že jsi tady [Ami]stál. [G]