1. [Ami]Měli jsme bundy zele[Emi]ný,
   [F]někomu občas lezly kr[C]kem,
   [Dmi]kdekdo si o nás myslel [G]svý,
   [Dmi]jako by nikdy nebyl klu[G]kem.

2. Vod lidí pohled kyselej
   a kam jet, to nám bylo volný,
   každej už hrozně dospělej,
   i když to věkem bylo sporný.
  
R: Když[Ami] na nádraží při pátku
   nám čekání se kdysi zdálo dlou[C]hý,
   víc [F]než milión v prasátku
   bylo nabídnutí cigarety pou[C]hý,
   tam [Dmi]vo zábradlí vopřený, dvě kytary
   a syrovej sbor hla[G]sů,
   tam [Dmi]nehrálo se o ceny,
   ale pro radost a ukrácení ča[G]su.

3. Jméno si každej vysloužil
   a bral ho stejně jako pravý,
   vždyť na tom, jakej kdo z nás byl,
   stálo, jak bude přiléhavý.

R:

4. Přesto, že každej jinam šel
   životem úspěchů i pádů,
   [: těžko by asi zapomněl
   na partu dobrejch kamarádů. :]