[CFGCFG]
1. [C]Až se nám p[F]oslední z[G]ub vykotl[Ami]á,
n[F]ebudem n[C]adávat[F] z b[G]eznaděj[C]e,[FG]
př[Ami]ejdeme z tv[F]rdých řízků n[C]a protlak,
[F]a pak si ř[C]ekneme[F]:[C]
R1: [F]Ať už je, j[C]ak už je[F],[C]
[Ami]ať už je, j[G]ak už je,
hl[F]avně, že j[C]e, je, j[F]e, je, je, j[G]e, je, j[C]e.
2. My dva, a důchodci, no to je fór,
já dočtu konečně Hemingwaye,
ty budeš pěstovat celer a pór,
tak to vím bezpečně.
R1: 
3. K svátku mi upleteš svetr a šál,
já svetr umažu od oleje,
štěstí, že zrovna tebe jsem si vzal,
to jiná, můj bože.
R1: 
4. Až usnou doktoři, vběhnem na dvůr,
ty budeš za četníka, já za zloděje,
nalačno nejlepší je radepur
a analgetika.
R1: 
5. Jó, až nám poslední vlas vypadne,
oba se změníme v čaroděje,
vykouzlíme si, co nás napadne,
a pak si povíme:
R2: Ať bylo, jak bylo,
ať bylo, jak bylo,
hlavně, že je, jó.
R1: