1. Tř[G]i sudičky [D]u kolébky, h[C]oj-hoj, st[D]ály m[G]i,
podle tvaru m[D]ojí lebky, h[C]oj-hoj, v[D]ěštil[G]y,
já jsem zrovna d[D]ělal kaku, h[C]oj-hoj, d[D]o plen[G]ek,
nechápal jsem sm[D]ysl jejich, h[C]oj-hoj, m[D]yšlen[G]ek.
R1: /: H[G]oj-hoj-hola-h[D]oj, b[C]udoucn[D]ost je b[G]oj,
hoj-hoj-hola-h[D]oj, a t[C]ak se, chl[D]apče, b[G]oj! :/
2. První babka byla mírně, hoj-hoj, obézní,
ta mi přála ruku krásné, hoj-hoj, princezny,
ať s ní strávím ve svém loži, hoj-hoj, co to dá,
čili, jak to zpívá Samson, hoj-hoj, pohoda.
R1: 
3. Druhá babka byla zloduch, hoj-hoj, od kosti,
snad proto mi přivěštila, hoj-hoj, starosti,
jenom ať se hošík trochu, hoj-hoj, potrápí,
ať je jeho princeznička, hoj-hoj, na chlapy.
R1: 
4. Třetí řekla:"Holky, vy snad, hoj-hoj, blbnete,
víte, jaká nemoc vládne, hoj-hoj, ve světě,
ať zavládne v jeho žití, hoj-hoj, idyla,"
vzala nůž a fik! a věštby, hoj-hoj, zrušila.
R2: /: Hoj-hoj-hola-hoj, budoucnost je boj,
hoj-hoj-hola-hoj, a tak se, chlapče, hoj! :/
5. Z toho plyne poučení, hoj-hoj, pro všecky,
každý problém dá se řešit, hoj-hoj, vědecky:
aby nekradlo se, uřež lidem, hoj-hoj, ručičky,
aby nezdrhali za kopečky, hoj-hoj, nožičky.
R1: