1. L[G]áska je jak kafemlýnek, všechno s[D]emel[G]e,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo p[D]o těl[G]e,
tv[D]oje vlasy h[Emi]avran [Hmi]utkal, m[C]oje vč[D]elí d[G]ech,
t[C]y jsi ř[D]eka kr[G]ásně pr[Hmi]udká [C]a já t[D]ichý bř[G]eh.
R: K[C]aždý jsme jinač[G]í,
protože kd[C]e je voda, je i [G]oheň,
když se n[Ami]ám to někdy rozkvač[G]í,
říkám[D]e si: nebuď trdlo, jen si rychle vzpomeň,
k[C]aždý jsme jinač[G]í,
protože kd[C]e je voda, je i [G]oheň,
když se n[Ami]ám to někdy rozkvač[G]í,
říkám[D]e si: jen si vzpom[G]eň.
*: Jak nás c[Ami]elý týden budil[D7]y až odpolední zpr[G]ávy v rádi[Emi]u,
jak jsem n[Ami]adával, že než bych sn[D7]ědl to tvé lečo, t[G]o se radši zabij[Emi]u,
jak jsi s[Ami]e mnou prohrávala v k[D7]ostkách šestnáct m[G]iliónů ve zlat[Emi]ě,
jak jsi cht[Ami]ěla ošetřit tu vč[D7]elu, a ta vč[G]ela p[C]íchla t[G]ě.
2. Láska je jak kafemlýnek, všechno semele,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo po těle,
tobě dali učit třicet dětí, já šel k lopatě,
chodíš domů o půl třetí, a já po páté.
R: 
*: Jak jsem t[Ami]rnul ve skříni n[D7]a kolejích, zda mě tam vr[G]átná objev[Emi]í,
jak mě [Ami]objevila: [D7]ale, pane Nohavica, t[G]o jste v[Emi]y?
Jak jsme m[Ami]ěli geniální pl[D7]án, jak rozbít hernu [G]u Černé louk[Emi]y,
jak jsme š[Ami]ili z plyše super [D7]extra unik[G]átní klobouk[Emi]y,
jak jsme se h[Ami]ádali o v[D7]oloviny a zk[G]oumali, z čí to b[Emi]ylo viny,
a potom n[Ami]evěděli[D7], proč jsme se vl[G]astně přeli[Emi],
a l[Ami]ehali a b[D7]ěhali a sp[G]ali, ale i n[Emi]espali,
a t[Ami]ulili se, z[D7]ubili se r[G]uku v ruce v[Emi]edle sebe,
láska je k[Ami]afemlýnek, š[D7]áhne ti d[G]o vzpomínek[Emi],
všechno s[Ami]emele[D7], teplo jde p[G]o těle[Emi],
láska je k[Ami]afemlýnek, šáhne d[D7]o vzpomínek,
všechno s[G]emele, teplo jde p[Emi]o těle,
láska je k[Ami]afemlýnek, šáhne d[D7]o vzpomínek[G] ...