1. Rozbitým [Emi]oknem mi do pokoje fouká sníh jako m[Ami]ouka na moje ruce skleslé v kř[C]esle závěje sn[Ami]ěhu, už ani [H7]oheň, rozbitým [Emi]oknem mi fouká do světnice fujav[Ami]ice, smutek se dveřmi dere, pl[C]áči, můj kaskad[Ami]ére, n[H7]ezapomeň! R1: Vlaštovky z[Emi]e stájí odlétly př[Ami]ed rokem, slepice kd[D7]ákají ve sněhu hl[G]ubokém, zbl[H7]oudilé kr[Emi]očeje roztáčí [Ami]osudí, pálenka z[D#dim(F)]ahřeje, samota z[H7(E)]astudí. R2: Teplo je pokora, jabloně v ušance, smrt štěká ze dvora, košile na brance plápolá ve vichru, jenž vyvrátil mi plot, proč nikdo nepřijel na masopustní hod? *: Nechali mě t[Ami(Emi)]ak, nechali mě t[F(C)]ak, nechali mě t[E(H7)]ak. 2. V rozbité lampě ani kapka petroleje, ruka se chvěje, pod sněhem zamrzá mi, na stěnách pod tapetami choulí se švábi, v rozbité lampě půlnoc bliká, rampouch je klika, v ruce ulomí se, místo dechu průzračná pára, jsem slabý. R1: .R3: Teplo je pokora a zima prokletí, než srdce okorá a jaro odletí, zimosráz kořeny zapouští, jsem špatným žalobcem, viníkům odpouštím. *: .*: 3. V rozbitém srdci ani špetka soli, jen trochu bolí, když vločka z tváře skane, třpytný krystalek ledu na uschlém stromě v opuštěném d[Emi]omě ...