1. [Ami]Už třicet tři roků chodím po světě
[Dmi]a ten svět f[G]urt a f[C]urt se stejně t[E]očí.
J[Ami]á budu klidně smát se, budu veselý,
j[G]enom mi v[E]ydloubněte [Ami]oči.[E]

2. Neviděl bych vypasené páprdy,
tisíce let a stále titíž.
Když něco prohnilého v státě zasmrdí,
 říkají: Ty snad něco cítíš?

*: Ř[Dmi]íkají m[G]i d[C]obráci v R[E]udém právu:
N[Dmi]ení tak zl[G]e, j[C]en, chlapče, zv[E]edni hlavu!

R: D[Ami]ejte mi do rukou m[Dmi]ávátko a ř[Ami]ekněte, j[E]ak volat "Sl[Ami]áva!"[E],
j[Ami]á už si najdu ten spr[Dmi]ávný směr a budu m[Ami]ávat, m[E]ávat, m[Ami]ávat.
--->
3. Můj soused odvedle je farář v kostele,
moc príma kluk, jenže často hledí k nebi.
Já jaksi nemám v nebi žádné přátele
a bůh, ten pro mě nikdy nebyl.

4. Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli
a ten svět furt a furt se stejně točí.
Já budu klidně smát se, budu veselý,
jenom mi vydloubněte oči.

*: Říkají mi dobráci u koryta:
Není tak zle, to jenom doba je složitá!

R: Dejte mi do ruky mávátko ...

5. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt,
takové nic, a jak si krásně žije.
Já musel sedm roků bez koupelny žít,
proto ať žije anarchie.

6. Když tátu vyhodili, máma brečela,
že nedokázal převléct vlastní kabát,
a to mám někde na dně duše docela,
třeste se, trůny knížat a hrabat.

*: Říkají mi dobráci za koryty:
Není tak zle, ovšem musíte pochopiti ... , já zpívám:

R: Dejte mi do ruky mávátko ... + m[E]ávat, m[Ami]ávat, m[E]ávat, m[Ami]ávat[E]![Ami]