1. M[Ami]y, ročník padesátý třetí, půjdem jako prví,
vyfasujem b[Dmi]ordel-atom, s[G]amopal a dž[C]em,
pošumavský l[Dmi]esy zalijem svou k[Ami]rví,
nejhorší b[E]ude na tom, ž[Ami]e nic n[E7]ezmůž[Ami]em.
2. Nikdo nic nezmůže, skončí to, a basta,
na chodníku zbude po mém srdci stín.
Byli lidi, byli, zůstala jen pasta,
nebude už vinných a nebude už vin.
3. Zůstane jen díra, černá díra v nebi,
poletíme kosmem, pomletí na prach.
Člověk všehomíra, takovej tu nebyl,
kámo, co jsme, to jsme, k čemu je ten strach.
4. =1.