1. Všichni už sp[Ami]í, jenom m[E]y dva jsme vzh[Ami]ůru, p[C]oslední dv[G7]a v celém d[C]om[E7]ě, j[Dmi]á dělám n[E]a papír l[Ami]iterat[E]uru [Dmi]a ona k[E]ouká se p[F]o [G] [C]mn[G]ě, j[Dmi]á dělám n[E]a papír l[Ami]iterat[E]uru [Dmi]a ona k[E]ouká se p[Ami]o mně[E].[Ami] 2. Šedivá myš, zřejmě odněkud z polí, je konec léta a začátek sklizně, /: jenom si nemysli, ono to bolí, když někdo kosou tě řízne. :/ 3. Však já si nemyslím, kámoško v bídě, klidně tu přenocuj, nějak se vejdem, /: ráno se vzbudíš dřív, než někdo přijde a večer se zase sejdem. :/ 4. Budeme společně do noci škrábat, ty svými zoubky, já perem, /: nevadí, že máme jinačí kabát, hlavní je, jak ten svět berem. :/ 5. Je konec léta a mně přišlo líto, že chodí po polích vrazi, /: škodíš-li, neškodíš - kdo rozsoudí to, a tak ti nabízím azyl. :/