1. T[Ami]áta byl k[E]ulak, máma s[Ami]elka
a strejda š[E]éfem ve Zlín[Ami]ě,
ségra chtěl[E]a být učit[Ami]elka
a teď má šest stovek hrub[E]ýho v kantýn[Ami]ě.
R: T[Dmi]en, kdo má št[G]empl,
t[C]en je i v pr[Ami]ávu,
ale p[Dmi]ísně jsou p[G]ísně a n[C]ástěnky jsou n[Ami]ástěnky.
Ř[Dmi]ekli mi: Jseš l[G]empl,
nechej to k[C]oňovi, má větší hl[Ami]avu,
a v[Dmi]elká hlava, jak zn[G]ámo, rodí v[C]elké m[F]yšlenk[C]y.[E]
2. Na pajdák bývá velký nával,
pět bodů mínus za původ.
Dostane se ten, který dával,
ale my, my jsme velmi pyšný rod.
R: Ten, kdo má prachy,
ten je i v právu,
ale písně jsou písně a nástěnky jsou nástěnky.
Řekli mi: Netřeste se strachy,
nechte to koňovi, má větší hlavu,
a velká hlava, jak známo, rodí velké myšlenky.
3. Chleba je dražší nežli pivo
a dobrá voda, to je věc.
Některé stromy rostou křivo,
ale všechny skončí jako židle nakonec.
R: Ten, kdo má židli,
ten je i v právu,
ale písně jsou písně a nástěnky jsou nástěnky.
Řekli mi: Nezpívej tydli-pydli,
nechej to koňovi, má větší hlavu,
a velká hlava, jak známo, rodí někdy velké, někdy velké,
někdy velké, někdy velké, někdy velké myšlenky.