1. Pán[C]ové nahoř[Emi]e, já p[Dmi7]íšu vám dnes ps[G7]aní
a n[Dmi7]evím vlastně [C]ani, bud[Dmi7]ete-li ho č[G7]íst,
přišl[C]o mi ve střed[Emi]u do v[Dmi7]álky předvol[G7]ání,
je t[Dmi7]o bez odvol[C]ání, tím pr[Dmi7]ý si m[G7]ám být j[C]ist.
Pán[F]ové nahoř[Cdim]e, já už to lejstro sp[Emi]álil,
už js[Ami]em si kufry sb[Dmi7]alil, správcové vrátil kl[G7]íč,
pán[C]ové nahoř[Emi]e, uct[Dmi7]ivě se vám kl[G7]aním
a z[Dmi7]ítra vlakem r[C]anním odj[Dmi7]íždím n[G7]ěkam pr[C]yč[Emi].[Dmi7][G7]
2. Co už jsem na světě, viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky se nikdy nevrátí,
slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy se z očí neztratí.
Znám vaše věznice, znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali život či minulost,
vím také, že máte solidní arzenály,
i když jste povídali o míru víc než dost.
3. Pánové nahoře, říká se, že jste velcí
a na věci to přece vůbec nic nemění,
pánové nahoře, na to jste vážně malí,
abyste vydávali rozkazy k vraždění.
Musí-li války být, běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi, mě, mě nechte být,
jestli mě najdete, můžete klidní být,
střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu m[C]ít[Emi],[Dmi7]
n[G7]ebudu m[C]ít[Emi],   [Dmi7]    n[G7]ebudu m[C]ít ...