1. Myslel s[Ami]is: přítel můj, a t[E]eď
ryba, rak nebo tak či t[Ami]ak.
Odpověď bys r[A7]ád chtěl zn[Dmi]át,
můžeš-li na něj d[E]át.
S sebou do hor ho v[Dmi]em a jdem,
vzhůru po boku b[Ami]ok co krok,
lanem svým s ním se sv[E]až, ať znáš,
s kým čest máš, s kým čest m[Ami]áš.
Na na na [Dmi]...[Ami][E][Ami]
2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor,
skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět
z ledovců na skalách, když má strach
a přemýšlí, jak by plách'.
Pak ho znáš, pak ho znáš až-až,
jen ho nech, ať si jde, kam chce,
nežli s ním, radši sám jdu, sám,
takovým nezpívám.
Na na na ...
3. Ale když nekňučel a šel,
neskuhral, na dně sil když byl
a když z výšky jsi slít', on tě chyt',
neboť byl, kde měl být.
/: Když se bil, když se rval a hnal,
zmámen na štítech skal pak stál.
Je to on, přítel tvůj, při něm stůj,
jemu jen důvěřuj! :/