1. Př[Ami]išel jsem o dva dny dř[Dmi]ív, a v[Ami]edle ní v[E]álel se chl[Ami]ap,[EAmi(-)]
cvaklo to jak v bedně p[Dmi]iv, kd[Ami]yž jsem ho p[E]o hlavě kř[Ami]áp'.
R: H[C]ejha, dokol[Ami]a, dř[C]ív než přijde patrol[Ami]a, lej, l[G]ej, l[E]ej,
r[Ami]um mi nalívej, jsem dn[Dmi]eska nějak ž[E]árlivej a zl[Ami]ej, zl[Emi(E)]ej, zle[Ami]j.
2. Z hlavy mu kapala krev, ale neměl k ní lézt do kvartýru,
mně když popadne hněv, tak to já potom neznám míru.
R: 
3. Člověk jen vystrčí nos a nestačí říct ani "švec",
a už mu leze kdejakej kos k jeho holce na kavalec.
R: 
4. Za pět let vrátím se zpět, a to ti říkám, holka moje:
nechtěj, abych i tobě šunky zved', až vejdu zase do pokoje.
R: