1. V pr[Ami]ázdné l[E]áhvi od piv[Ami]a dobré zahraniční zn[Dmi]ačky
kvetla růže ohniv[Ami]á  h[E]rdě, pomalu a pl[Ami]ačky.
2. Psal jsem řádek po řádku historické veledílo,
vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.
R: Vš[Ami]ichni píší jen, co slyší, všichni slyší to, jak dýší,
tak, jak dýší, tak i p[Dmi]íší, je to m[Ami]arné, sp[E]adla kl[Ami]ec,
v přírodě je to tak dáno, ptát se "proč?" je zakáz[Dmi]áno,
to už n[Ami]ení n[E]aše v[Ami]ěc.
3. Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál,
z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával.
4. Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době,
poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě.
R: 
5. Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní,
dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání.
6. Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce,
dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.
*: Vš[Ami]ichni píší jen, co slyší, na na na[E] .[Ami]..