Př[Ami]ed dveřmi mého bytu noc c[D]o noc někdo st[Ami]ává,
když přimknu ucho k dveřím, slyš[D]ím, jak pokašl[Ami]ává,
nahlídnu přes kukátko, kdo r[D]uší mi můj p[Ami]okoj,
a ze špehýrky na mne se d[D]ívá cizí [Ami]oko.
2. Veliké cizí oko, já nevím, komu patří,
zamrká na mně ze tmy, jako že jsme dva bratři,
otevřu prudce dveře:"Kdo jste a co mi chcete?"
a na chodbě je prázdno, jen elektroměr klepe.
3. Noc co noc se to vrací, to popokašlávání
a velké cizí oko a veliká tma za ním,
a to se špatně skládá, a to se špatně žije,
být malou nahou rybkou plovoucí akváriem.