1. Posl[C]yšte balad[G]u, je o j[C]ednom případ[G]u,
bude to sm[C]utné velic[G]e.[CG]
Je o d[C]ívce Svatav[G]ě, žijící v m[C]ěstě Ostrav[G]ě,
Gottwald[C]ova ulic[G]e.[CG]
R1: [Ami]Otec Svatav[D7]y pracuj[G]e u doprav[Emi]y
a m[Ami]atka Svatav[D7]y vedouc[G]í je Potrav[Emi]in,
a j[Ami]ejich dcera Sv[D7]atava jak l[G]ilie[Emi],
z[Ami]amilovan[D7]á do po[G]ezie.
2. Příběh začíná ve večerních hodinách
v pátek třetího října.
Venku zima je, televize nehraje,
ale hřeje peřina.
R2: Otec Svatavy má špičku u dopravy
a matka Svatavy inventůru Potravin,
a jejich dcera Svatava jak lilie,
zamilovaná do poezie.
3. Slávek Slováček, v lásce žádný nováček,
už se blíží podle stěn.
Nutno ještě věděti, že má doma dvě děti
a třetí je na cestě.
Zjistil, že:
R2: 
4. Svatava si myslela, že to zvoní Adéla
a nese jí Nezvala.
Když svůj omyl zjistila, velice se zlobila:
Pane, já vás nezvala!
R3: Slávek byl však muž činu, uchopil tu dívčinu
a pak do ucha jí píp': Svatavo, vy jste můj typ
a teď bez dlouhých veršíků a citátů
zahrajem si na mámu a na tátu.

--->
5. Když ji vzal do náruče, mlátila ho Bezručem
a dusila Baudelairem.
Dvě modřiny pod nosem schytal Janisem Rycossem
a jednu Jacquesem Prevertem.
R4: V bitvě předem prohrané tloukla ho S.K.Neumannem,
ale ani Rudé zpěvy neuchránily pel té děvy
a tak, když k ránu spokojeně usnula,
k hrudi tiskla Valeria Catulla.
6. Jak nás učí dějiny, pouze čin je účinný,
básně nemají tu moc.
I když je to ku pláči, verše jaksi nestačí
dívčinám na celou noc.
R5: Začas se otec Svatavy tloukl pěstí do hlavy
a matka Svatavy, ta se chtěla otrávit,
že jejich vnučka Svatava jak lilie
žvatlá první veršíky poezie,
žvatlá Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína.
#