1. N[A]áš syn je už veliký, d[E/G#]o plínek už neděl[F#mi]á,[E]
z[A]estárli jsme, lásko, s n[E/G#]ím docel[Hmi7]a,[E7]
[D]oči má po mně a vl[A]asy po tobě,
p[D]adají mu do čel[A]a,
t[E]ak n[A]ebuď z toho smutn[E]á, buď radši vesel[A]á.
2. Naše dcera je už veliká, když koupe se, je nesmělá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě,
a my zamykáme panelák,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: Protože j[D]edna a jedna jsou čt[A]yři
a dvě hr[D]ušky a dvě jabka, to je [E]osm třešní na tal[A]íř[F#mi]i,
i kdybys n[Hmi]echtěla, n[E7]echtěl[A]a.[DEA]
3. Náš starý kredenc z roku jedna-dvě už brzy dodělá,
zestárli jsme, lásko, s ním docela,
kávový svatební servis z Číny
dostal léty pěkně do těla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
4. Líbat se tak na ulici, to se v našem věku nedělá,
zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela,
v televizi běží film pro pamětníky,
pan Marvan dělá Anděla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: 
5. I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal, je už omšelá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal,
napsal jsem ti novou docela,
a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá,
a to je t[A]ahleta píseň, tr[E]ošku smutná, tr[D]ošku v[E]esel[A]á ...