1. K[C]olik mám ještě dní, n[F]ež přijde poslední,
j[G]ak dlouho budu ještě zpívat a hr[C]át,
kolik je na zemi cest, kt[F]erou mám dát se vést,
n[G]ebo už myslet mám na návr[C]at?
R: Posečkej, lásko m[C7]á, okamži[F]k, vž[D]dyť svět je veliký otaz[G]ník,
p[C]ořád se jenom ptáš [F]a odpovědi, [G]tý se nedoč[C]káš.
*: J[E]á jen vím: v zimě strom n[Ami]ekvete,
v l[Ami/G]étě sníh n[F]epadá, v n[E]oci je tm[Ami]a,
rád tě m[Ami/G]ám, jen nept[F]ej se, pr[C]oč - nevím s[G]ám.
2. Kde je tvůj dětský smích a proč je láska hřích,
kolik jen váží bolest člověčí,
proč je zlato drahý kov a proč je tolik prázdných slov,
proč chce každý být největší?
R: 
*: Já jen vím: řeky proud musi dál,
v žilách krev pěnivá, kdo ji tam dal,
rád tě mám, jen neptej se, proč - nevím sám.
3. Kolik je slunci let: milion nebo pět,
myslíš, že zítra ráno vyjde zas,
kolik je ulic, měst, proč umí kytky kvést,
proč nikdo neslyší můj hlas?