1. N[D]e moc sn[G]adno se ž[D]elva p[G]o dně hon[D]í,[GDG]
v[D]elmi r[G]adno je pl[D]avat n[G]a dno za n[D]í,[GD]
potom p[A]očkej, až se zeptá na to, c[Hmi]o tě v mozku lechtá,
n[D]ic se n[G]eboj a v[D]em si n[G]ěco od n[D]í.[GDG]
2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
želví nervy od želvy schovám stranou,
jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe,
víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.
R: Kd[D]yž si n[A]ěkdo p[G]ozor ned[D]á, jak se vl[A]astně ž[G]elva hled[D]á,
[G]ona ho na něco nachyt[A]á, [G]i když si to později vyčít[A]á.
3. Ne moc lehce se želva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí,
má se nebát želev a spousty vodní.
R: