1. N[E]ejkrásnější akord bude [Amaj7]A-maj,
[E]prstíky se při něm nepol[C]ámaj.
[A]Pomohl mi [H7]k pěkné holce  [G#mi]s absolutním sl[C#mi]uchem,
[A]každý večer [C]naplníme b[E]alón horkým vzd[Amaj7]uchem.
2. V stratosféře hrajeme si A-maj,
i když se nám naši známí chlámaj.
Potom, když jsme samým štěstím opilí až namol,
stačí místo A-maj jenom zahrát třeba A-moll.
3. A-moll všechny city rázem schladí,
dopadneme na zem na pozadí.
Sedneme si do trávy a budem koukat vzhůru,
dokud nás čas nenaladí aspoň do A-duru.
R: [A]Od A-dur je jenom kousek [Amaj7]k A-maj,
[F#mi]proto všem těm, co se v lásce sklamaj:
[A]vyždímejte [H7]kapesníky [G#mi]a nebuďte sm[C#mi]utní,
[A]každá holka [C]pro někoho m[E]á sluch absol[Amaj7]utní.
4. V každém akord zní, aniž to tuší,
zkusme tedy nebýt k sobě hluší.
Celej svět je jeden velkej koncert lidských duší,
jenže jako A-maj nic tak srdce nerozbuší.

.
[E]Pro ty, co to A-maj v lásce n[Amaj]emaj,
[E]moh bych zkusit zahrát třeba [Cmaj]C-maj.