M[G]ůj svět je plný samých dv[C7]eří,
ch[G]odívám denně kolem n[G7]ich,
m[C7]ůj svět je plný hotelových dveří[Edim] zamčen[G]ých,
chodby jsou bezedné a j[H7]ako vejce vejci
nebo hr[G]obu hrob se p[E7]odobají,
ztr[Ami]ácím se v nich c[D]elý, ty ch[Ami]odby na mě číhaj[D]í,
pr[G]o dnešek jsem jen číslo čt[C7]yři,
z[G]ítra zas devades[G7]át,
s[C7]e vším se člověk nějak smíří[Edim],
j[G]en když má k[Edim]am jít sp[E7]át,
[Ami]ale ty sny plné samých dv[D]eří
v[G]ěčně ho pr[Edim]ovázej[E7]í,
[Ami]a on pak celý smutný věří, a t[Edim]olik ho to tíží,
že i n[G]ebe samá ch[Edim]odba j[E7]e a ž[Ami]e prý jede do ráje[Edim]
n[G]ebeskou zdv[C7]iží[G] ...