1. Když jsi sm[C]utná, tak i k[Fmaj7]apky deště b[C]olí[Fmaj7],
rány se [C]otevřou a n[Fmaj7]aplní se s[A7]olí,
držím tě z[Dmi]a ruku a n[G]emám žádnou z[Emi]áruk[Ami]u,
že n[Fmaj7]ezůstanu [C]o žebrácké h[Fmaj7]oli.
2. Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže,
do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,
všechny mé nápady hned zahánějí do řady
a střílí puškou té nejtěžší ráže.
3. Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí,
stromy procitnou a mluví lidskou řečí,
tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší,
/: a náhle jsi víc svoje, nežli něčí ... :/