1. N[G]a louce vyrostla kv[C]ětin[G]a
nebýval[C]ého dr[G]uhu.
Když si ji nakrájíš d[C]o vín[G]a,
uvidíš v p[C]okoji d[G]uhu.
2. Marně jsem listoval v herbáři,
vypadá trochu jak jetel,
roste jen od srpna do září,
na to je třeba brát zřetel.
R: M[Ami7]íti svou d[D7]uhu k[G]apesn[Emi]í,
t[Ami7]o je dnes [D7]určitě t[G]erno.
D[Ami7]uhová šť[D7]áva k[G]ape z n[Emi]í,
[D#7]utopí v sobě to chl[D]adno a černo.
3. Možná si ťukáte na čelo,
to už máš, Plíhale, z pití.
Jenže proč by se, krucinál, nesmělo
vysnít si kouzelný kvítí.
R: Míti svou duhu kapesní,
to je dnes určitě terno.
Nebuďme, přátelé, adresní,
ale kdo dělá to chladno a černo?
4. Lepší je fušovat do kytek,
když nám ten svět nějak zešed',
nežli se ztřískat jak dobytek
a pak se řezat a věšet.
5. Na louce vyrostla květina,
lalalalalalala ...