1. T[F]oulám se na konečný tr[Fdim]amvaje, kd[Cmi6]e jsi mě před půlrokem n[Bbmaj7]echala. Ř[C#7]íká se: kd[C7]o uteče, v[Dmi]yhraje, [G7]a ty jsi navíc ještě n[C#7(A7)]ěkam nutně sp[C7(A7)]ěchala. 2. Nicméně doufám, že tu vystoupíš, věřím, že tento zázrak stane se, jen co se nalíčíš a nakoupíš, jedna z těch tramvají tě ještě dneska donese. R: M[Dmi]ůra světlem zm[Bb]ámená bl[A7]oudí slepým j[Dmi]ízdním ř[D#dim]ádem, n[Edim]oční nebe v[Dmi]olným p[Gmi]ádem r[F]ozmačkalo d[A7]en. B[Dmi]ezbranná a b[Bb]ezcenná a zm[A7]oklá myš je t[Dmi]ato chv[D#dim]íle, c[Edim]o mi vlezla d[Dmi]o koš[Gmi]ile [F]a nemůže v[A7]en. 3. A tak tu s automatem na lístky hledíme mlčky na ty koleje. Možná má také svoje bolístky, anebo kdoví, jestli se mi v duchu nesměje. 4. A vítr honí lístky po zemi, tisíce procvakanejch mrzáčků, a tlustej tramvaják si dlaněmi zahřívá mlíko, který hltá přímo ze sáčku. R: