1. Jsem starý p[Ami]enzion pro osamělé bl[Emi]echy,
ne každá bl[Dmi]echa má to štěstí, že má ch[E]otě,
celé dny p[Dmi]oslouchám ty jejich marné vzd[E]echy,
všechny se [Dmi]upíjejí n[D#dim]ěkde o sam[E]otě.
2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,
v předvečer svatební to pro ni rána byla,
zapíjel svobodu a chlastal jako duha
a krevní destička mu v krku zaskočila.
R: T[G]yhle tr[C]agédie bl[G]eší vás j[Ami]istě nepot[Emi]ěší,
buďm[F]e k nim trochu vl[G]ídnějš[C]í,[G]
vždyť i l[C]idé krev si p[G]ijí a, k[Ami]oneckonců, ž[Emi]ijí
a sv[F]ět je stále kr[G]ásnějš[E]í.
3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,
jednou je přistihla, no prostě - žádná psina,
pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,
skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna.
4. A blecha Renata je osamělá matka,
starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,
to jehně zavedli na nedaleká jatka,
co nocí proplakala na mém levém stehně.
R: + a svět je st[F]ále kr[G]ásnějš[C]í [F]..[G].[C]