1. J[C]en nechte trpaslíka [G/H]Ondřeje,
j[Ami]en ať si dá, co hrdlo r[Emi]áčí,
[Ami]ať se, ch[F]udák malej, t[C]aky j[Emi7]ednou p[A7]oměje,
vš[D7]echno platím, a tak: [G]o co vlastně kráčí.
2. Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R: S[F]rdce má r[G]ozervané n[C]a hadr[Ami]y
pr[Dmi]o jednu t[E]rpaslici z[Ami]e sádry,
b[G#7]yla tak krásná, až se v[C]ěřit nechtěl[A7]o,
j[D7]ako by ji uplácal sám M[G]ichelangelo,
n[F]osil jí r[G]ybízové k[C]orálk[Ami]y,
k[Dmi]oukala n[E]epřítomně d[Ami]o dálky,
t[G#7]ak velkou láskou ji, ch[C]udák, zahrn[A7]ul,
ž[D7]e by se i kámen n[G]ad ním ustrnul,
ale sádra n[C]e.
3. Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4. Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
R: