1. Jak pt[C]áci zimomř[Emi]iví v tom t[Dmi]eskném příběh[G]u,
ti, kt[Ami]eré neuž[Emi]iví třpyt hv[Fmaj7]ězdic na sněh[G]u,
my s[Ami]ešli jsme se sn[Emi]ící nad lž[Fmaj7]ičkou olov[G]a,[E7]
kéž b[Ami]y nám m[Dmi]ohlo ř[G]íc[C]i náš [Fmaj7]osud d[G]oslov[C]a.
2. Když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomaleji,
ať zvučí trouby hlásné i zpěvy andělů
dřív, než přijde smrt a zhasne náš dech ve svém pocelu.
3. A těm u sukní matek dej úsměv do oček,
klín plný cukrlátek a hodně vánoček,
když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
/: svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomaleji. :/