1. Vl[D]astní krví slunce kreslí n[Ami]a skla oken krajinky,
[Hmi]odevšad se na zem snesly [A]utahané vzpomínky,
[D]otvírám jim do předsíně, z[Ami]ouvají si botičky,
hn[Hmi]ed se ženou do kuchyně n[A]a slaninu s vajíčky.
R: Každá m[Hmi]á jméno h[G]olky, se kter[A]ou jsem někdy ch[D]odil,
každá zn[Hmi]á všechna př[G]ání, co jsem z[A]a ta léta m[D]ěl,
každá v[Hmi]í, kdy jsem p[G]omáhal a kd[A]y jsem zase šk[D]odil,
každá z n[Hmi]ich je tou l[G]áskou s velkým [A]eL.
2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.
R: