1. N[A]apůl jako hrou a n[E]apolovic vážně,
čerstvou m[D]aturitou zmužněl[A]ý,
chtěl jsi dobýt svět, a sv[E]ět se tvářil vlažně
na tvý b[D]ubnování nesměl[A]ý,[E]
hl[A]avu plnou věd a n[E]adějí svý mámy,
zkoušky př[G]ijímací, p[D]otom p[A]ád[E],
zn[A]alosti jsi měl, cos' n[E]eměl, byli známí,
takže l[D]itujeme, za rok sn[A]ad,
[Hmi]a tehdy p[F#+]oprvé jsi ř[Hmi7]ekl: nev[E]adí, zase b[A]ude líp.
2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
čekáš předvolání každej den,
předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
takže za dva roky s úsměvem,
dva roky vzal čert, a za nějakej týden
stojíš na radnici s holkou svou,
bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
kde tvý nebetyčný plány jsou,
a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
prej, že ve dvou se to táhne líp,
jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
starej dvoupokoják - špatnej vtip,
tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
vzteky vysušení jako troud,
potom jeden den si žena vzala věci,
další připomínky řešil soud,
a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
osamělý dům u rychlíkové trati,
oči za záclonou zapranou,
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu záchrannou,
tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...