1. Využiju noc t[G]emnou, opustím dům prok[D7]latej,
chceš-li uprchnout se mnou, tak se moc nerozmejš[G]lej,
už tady [C]není vo co stát, tvůj [G]táta chce tě za ženu mi [E7]dát,
tohle [A7]není mý přání, já nechci budit zdání,
že [D7]budu do tebe do smrti zamilova[G]nej.
Tedy chceš-li mě [D]mít, vyrazíme proti proudu, než se rozed[H7]ní,
tam, kde je p[C]ramen vody chladivej,
tam s[G]tojí můj malej srub šedi[E7]vej,
tam budeš [A7]mou, [D7]tak už nevá[G]hej.

R: Když [Emi]někdy slunce svítí, tak tady je žár
a [H7]ve vzduchu čpí jenom p[Emi]rach,
tam louka plná kvítí i borovic pár,
tam z [A7]táty už nejde st[D7]rach,
když tady je noc, tam je bílej den a v [G]okolí svatej klid,
už [A7]je na mě moc, když slyším tu jen, že si tě musím v[D7]zít.

2. = 1.