1. Sl[A]epuje očko do očka, ř[Hmi]etězy z papíru,
n[C#mi]ení to jen tak z plezíru a v d[E7]omě voní vánočka,
c[A]o kdyby právě zrovna teď, p[Hmi]ohyby prstů stále stejný,
[C#mi]už ví, že je to beznadějný, [E7]už to ví, že se nedočká.
R: Ř[D]etězy p[E7]apírový zm[A]ění se n[F#mi]a okovy,
n[D]ikdo jí n[C#mi]eodpoví, n[E7]ikdo se nezeptá,
z[D]a šperky s[E7]afírový n[A]ekoupí t[F#mi]o, co není,
j[D]e jako v[C#mi]e vězení, v[Dmi]ánoční n[A]oc, v[Dmi]ánoční n[A]oc.
2. Pomalu chystá večeři, prostírá po paměti,
venku jsou slyšet hlasy dětí a někdo zvoní u dveří,
běží jak voda v potoce, je to jen pošťák s telegramem,
zarámovaný dveřním rámem přeje veselé Vánoce.
R: 
3. Nemusí ani slova číst, je jí to dávno všechno jasné,
tak zavře dveře, světlo zhasne, ke stolu nese bílý list,
nůžkama proužek po proužku odstřihuje z něj mechanicky
a na řetězech jako vždycky přibývá kroužek po kroužku.
R: + v[Dmi]ánoční n[A]oc ...