1. Co ř[Emi]eknou ti p[D]áni, co, s[Emi]edíce st[D]rnule,
pl[Emi]ijí tu n[D]a ty, kdo [G]opustí vl[H]ast?
Zas b[Emi]udou jen m[D]lčet, jak m[Emi]lčeli m[H7]inule,
tř[Emi]ásti se st[D]rachem a t[Emi]iše s[D]i kr[Emi]ást.
2. Co řeknou ty dámy, co sedí tu s kukátky,
tehdy, až o pravdě zakážou hrát?
Vím, budou zas ochotně poslouchat pohádky
o tom, že pravdy je třeba se bát.
3. Co řeknou ti všichni, kdož dnes ti tu tleskají,
tehdy, až mocní ti umlčí hlas?
Zas budou jen tančit, jak jiní jim pískají,
hopsat tak dlouho, až zlámou si vaz!