#. Bárka b[Emi]ílá se z[D]a obzorem ztr[Emi]ácí 
a já v[D]ím, že se jednou vrátí k n[Emi]ám, 
míří t[D]am, kam odlétají pt[C]áci, 
hledat pr[D]avdu a v[Hmi]ěřit legend[Emi]ám. 

#. Pověstí stále víc ta země dává, 
sláva, mír, a lidé jsou si blíž, 
zmizel stát a oheň spálil práva, 
moře ví, kde hrdý člověk stál. 

R: Že[Emi] marně hledáš, to se stá[D]vá, 
život je b[C]oj, ty chtěj ho ž[Emi]ít, 
kde vítr stopy zanech[D]ává, 
určí ti sm[C]ěr, za kterým j[D]ít, 
tak hledej d[Emi]ál ten kout[D], hledej d[Emi]ál ten kout[D], 
kde zůstal č[C]as navěky sp[Emi]át. 
--->
R: Nečekej dávné pousmání, 
mrtvý je stín, dnes slunce plá, 
zoufalé lidské naříkání 
v hlubině spí, země je zlá, 
tak hledej dál ten kout, hledej dál ten kout, 
kde zůstal čas navěky spát. 

R: Až se ti zjeví ten kraj mýtů, 
pochopíš sám: je konec her, 
smích místo krve zazvoní tu, 
štěstí, co máš, dávej a ber, 
tak hledej dál ten kout, hledej dál ten kout, 
kde zůstal čas navěky spát.