Rózi: [Ami]Agnes, [Cmi]vzbuď se, [E]otevři [Ami]oči, 
[Ami]není to [Cmi]Ostrovan, je [E]horší než [Ami]lid. 
[Ami]Každou [Cmi]chvíli sem [E]otec vkr[Ami]očí, 
to pak by [F]nenašel do smrti [Ami]klid. 

Agnes: [Ami]Nemůžu [Cmi]přece [E]poručit [Ami]citům, 
[Ami]tys nevi[Cmi]děla ten [E]temný [Ami]zrak? 
Rózi: [Ami]Nesmíš [Cmi]propadnout [E]černému [Ami]mýtu. 
Agnes: Můj cit se [F]nevzbudil přece jen [Ami]tak. 

Rózi: [Dmi]Agnes, Agnes, [Ami]kam jsi oči dala, 
[Dmi]komu [Ami]jsi to [E]duši zapro[Ami]dala? 
Černá, černá je řeka osudu, 
nedělej našemu rodu ostudu. 

Hezký, hezký jsou i jiní muži, 
místo jedu přinesou ti růži. 
Kolik, kolik jich jen tvou ruku chtělo, 
vraždili by pro tebe jen kdyby se to smělo. 

Agnes: Kašlu na všechny, kdo pod oknem stojí, 
jako psi se trapně o kost rvou. 
Chci jen toho, kterého se bojí, 
jen ten získal přízeň mou. 
-->
Rózi: Ten muž za odměnu smrt do města nosí, 
nic o něm nikdo neví, má šat žebráka. 
Pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí, 
ty nejsi žena lecjaká. 

Rózi: [Dmi]Agnes... 
Agnes: ...Rózi, [Ami]jestli mě máš ráda, 
[Dmi]nech můj [Ami]osud [E]jenom v rukou [Ami]mých. 
Rózi: [Dmi]Vina, vina i [Ami]na mou hlavu padá, 
[Dmi]že já ráda [Ami]splním to, [E]co máš na [Ami]očích. 

Obě: Sestry, sestry vždy při sobě stojí, 
umřít může jedna pro druhou. 
Stejná, stejná, stejná krev nás pojí. 
Agnes: [Dmi]Já mám ráda [Ami]sestru svou. 
Rózi: [E]A já zas tu [Ami]svou.