#. [Am] Je nádher[G]nej večer, [C]tak začín[Em]ám psát 
    a v[F]íno mi d[G]odalo s[G#]il,[E] 
    Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě rád, 
    to tenkrát snad ještě byl. 
 
#. Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet, 
    v nich stálo, jak v tvým klínu spím, 
    však s posledním volnem se roztříštil svět, 
    v ně[F]mž nikdy [G]tě neo[F]pus[G]tím. 
 
Ref:    P[Dm]ak u vlak[G]u ty, ciz[Am]í žena, 
    pr[Dm]omiň mi, ž[G]e jsem ti lh[C]al,[C7] 
    j[Dm]eště teď sl[G]yším tě t[Am]oužebně st[F]énat, 
    t[Am]u tvoji fotku jsem[Em] roztrh[Am]al. 
 
#.  Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám, 
    víš, já jsem teď tady, ty tam, 
    u díry v blátě se sám sebe ptám 
    a sám si i odpovídám. 
 
 *:    Pr[Dm]oč u vlaku jste stály[G], na mě jste se smály 
    t[C]y a moje máma, st[C7]arší cizí dáma, 
    d[Dm]ětskej pokoj k smíchu, p[G]ovečeřím v tichu, 
  
--->
  r[C]ozhovory váznou, vžd[C7]yť mám duši prázdnou, 
    vzp[Dm]omínky jen bolí, [G]ať už na cokoli, 
    ztr[Am]acenej je klíč, [F]už abych byl pryč, 

    zp[Am]átky se chci vrátit, ne se tady ztratit, 
    fr[Em]onta zpátky láka, d[Am]omov pro vojáka. 
 
#.  Když země je rozrytá polibky děl 
    a hvízdání protíná vzduch, 
    píše ti kacíř, co do pekla chtěl, 
    pro mámení barevnejch stuh. 
 
#.  Pro tenhle okamžik nemůžu lhát 
    a utíkat jak malej kluk, 
    ať jinej zabuší u vašich vrat, 
    mě uhranul polnice zvuk. 
 
 *:    Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí, 
    nenávist i láska, kolem země praská, 
    plameny se mají, když si s náma hrají, 
    pak nastane klid a my snad můžem jít, 
    každej do svý díry, bez Boha a víry, 
    z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců, 
    tak se teda měj a něco si přej, 
    než se nebe zřítí a tak skončí žití. 
 
Ref:    A ta[Fm]k posílá[Bb]m Ti pozdrav z[Cm] fronty, 
    [Fm]oheň už př[Bb]estává hř[Eb]át,[Eb7] 
    v[Fm]íno je s[Bb]ilný a t[Cm]eploučký stř[G#]ílny 
    př[Cm]ijmou mě s láskou až [Gm]odejdu sp[Cm]át.