1. [A]Já včera ještě [E]nosil blázna [A]šat 
   a [D]nevěřil jsem [E]na tu sladkou [A]vůni 
   svět [D]otočil se [E]kolem osy [C#mi]jednou jeden[F#mi]krát 
   a [D]teď už se mě [E]nemusíte na nic [A]ptát. 
 
R. Nádher[A]ná, nádherná, nádher[E]ná, 
   nádher[D]ná lásko [E]postůj chvilku [A]dýl 
   ty jsi [D]bílá tečka [E]nejněžnějších [C#mi]vět ty jsi [F#mi]květ, 
   co sem [D]slét, tys můj [E]šestý světa[A]díl. 

2. Šla městem, pestrý šátek za ni vlál 
   a ve vlasech ji zahořela růže 
   já chvilku šel jsem za ní, chvilku vedle ní jsem stál 
   a v rozpačitém srdci oheň vzplál. 

3. Teď v zahradě snů svoji růži mám 
   a na její slávu verše píšu 
   na bílém břehu touhy stojí naší lásky stan 
   a v něm tu svoji růži objímám.