1. [Emi]Já snad [G]hned, když jsem se [D]narodil, na [G]bludnej [D]kámen [G]šláp',
a do školy moc [D]nechodil, i [Emi]tak je [D]ze mě [Emi]chlap,
velký [G]dusno, který [D]nad hlavou mi [G]doma [D]vise[G]lo,
drsnýmu chlapu [D]nesvědčí, já [Emi]ťuk' si [D]na če[Emi]lo.[D,G,D,G,C,G]

R: Má[G]ma mě doma držela a [D]táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdy[G]bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou [D]trajdu copatou
a za její lásku platit [G]celou vejplatou, hó [Emi]hou.

2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R: 

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R: 

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R: 

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.