[Ami] [C] [E] [Ami] [E] [Ami] [E] 

N[Ami]oc jako sl[C]uj, vteřin š[E]est do svít[Ami]ání, 
p[C]ysk zpocen[G7]ý vyzýv[Ami]á podsvět[E]í, 
[Ami]ó, ďáble m[C]ůj, mrtvo j[E]est slitov[Ami]ání,[E] 
snad z[Ami]isk splacen[E]ý zradu m[Ami]ou posvět[E]í. 

Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání, 
mříž u stěny, sedlá krev na rukou, 
kr[Ami]ál bez šat[C]ů připravAmien k uvít[E]ání, 
hle - kř[Ami]íž dřevěn[G]ý s trnovou p[Ami]arukou. 

®: J[G]idáši, k čemu výčitky sv[Ami]ědomí, 
J[G]idáši, k čemu tohleto sm[Ami]etí, 
f[G]arizej nikdy rukama n[Ami]elomí, 
pr[G]o něho [E(F)]účel pr [E]ostředky sv[Ami]ětí![C]  

Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti, 
hlas zchraptělý do pekel neletí, 
st[Ami]ín provaz[C]u jako d[E]ar plný z[Ami]ášti[G] 
pro v[Ami]ás, dospěl[G]í tohoto st[Ami]oletí! 

®: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem, 
s mincemi nemáš nijaké viny, 
zítra zas třicet stříbrných dostanem: 
vždyť když ne my, tedy zradí ho jiný!