1. Když v[D]lny se v[Emi]alí a p[G]eřeje řv[A]ou a š[D]utry z nich c[Emi]iví jak s[G]ův[A]y, loď pr[D]aská a [Emi]umrlčí zv[G]on bije tm[A]ou, tak ř[D]ekni, kdo p[Emi]omoct ti [A]um[D]í. *: Kdo p[Hmi]ádlem jen km[F#mi]itne a př[G]evrátí l[D]oď, pak j[Hmi]ečí jak st[F#mi]aženej z k[A]ůž[D]e, že t[Hmi]y jseš ta [F#mi]atrapa, t[G]y jseš ten cv[D]ok, co z[E]a každý cvaknutí můž[A]e. 2. Je pěkná jak ráno a voní jak les, když na dřevo u ohně hrává, je zrádná jak kočka a věrná jak pes, ta holka, co při tobě spává. R: Tu v[G]odáckou h[Hmi]olku si n[A]avěky n[D]ech, n[G]etop ji, n[Hmi]ezah[A]án[D]ěj, svou v[Emi]íru, svou s[Hmi]ílu, svý št[F#mi]ěstí i p[Hmi]ech, svý str[Emi]achy, svý pr[D]achy, svůj p[E]oslední d[A]ech jí p[D]octivě [Emi]odevzdáv[A]ej [D]a lásku z[Emi]a lásku d[G]áv[A]ej[D]. 3. Kdo připálí rejži a přesolí čaj, kdo sůl nechá v posledním kempu, kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj, kdo zná všechny písničky trempů. *: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob, kdo sladce hned šeptá, hned vříská, a koho bys roztrh' a praštil a kop' a po kom se celej den stýská. 4. Až vlasy nám odbarví nebeskej král a vrásky nám počmáraj' kůži, svý holce dej pusu a řekni "jdem dál" a na pádlo polož jí růži. R: