1. V m[Ami]ěsíci z[G]áří, kdy j[Ami]ablka zr[F]ají,
 kdy m[Ami]antilu n[G]oci svit m[Ami]ěsíce pr[E]otkal,
 když d[Ami]ozněla h[G]ymna, již v p[Ami]ůlnoci hr[F]ají,
 já p[Ami]oprvé tehdy jsem S[G]atana p[Ami]otkal.

2. Ten Satan měl líbeznou postavu panny
 a nepáchla síra, však voněly květy,
 a v úsměvu něha bez jediné hany,
 jen z úst jako hadi mu syčely věty:

®: "Jen n[C]ech si svou duši, ta k ničemu n[G]ení,
 vždyť mn[Ami]ozí i zd[G]arma ji [Ami]upsali č[E]ertu,
 však hl[Ami]as - to je zb[G]oží, jež dn[Ami]eska se c[F]ení
 a d[Ami]obře se platí - to b[G]eze všech ž[Ami]ertů!"

®: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
 a stráž mi ho do klece vsadí,
 a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,
 tvůj hlas tě zradí!"

3. Dnes jako kníže si v paláci žiji,
 mám ve stájích koně a v zahradách pávy,
 jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,
 jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

4. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
 když slaví se vrazi a obchody s časem,
 když svatými slovy se bezpráví hájí,
 když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.

®: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,
 mám z démantů bazén a ze zlata ryby,
 mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,
 mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

®: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,
 je krásný, byť s úsměvem krysím,
 vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,
 když na větvi visím ...