1. T[Ami]rs trnů tesá "T" a t[G]yran tleská z tr[Ami]ůnu,
 je jaro desáté, jež v[G]oní po oc[Ami]únu,
 plyš prachu p[Dmi]íše po zdech p[G]ísmena šediv[E]á,
 n[Ami]e píseň, pouhý p[Dmi]ovzdech, kt[Ami]erý se nezpív[G]á, který se nezpív[Ami, F, E]á.

2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
 kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
 jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
 pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
 chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
 vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
 nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
 a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
 /: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
 kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :/