1. [Ami]Tiché listy lísek, t[G]řetí kniha [Ami]běd,
 jako v zubech p[C]ísek skř[G]ípou slova v[Ami]ět,
šarlat vlčích m[F]áků v n[G]ěmém osen[Ami]í,
 ztichly hlasy pt[F]áků v mlčen[Ami]í.

2. Světle bledým nebem svítí větve bříz,
 pole voní chlebem z jedovatých hlíz,
 ticho s hlavou vlčí v době po moru,
 lidé, kteří mlčí v hovoru.

®: Vodní tř[F]íšť břehy tř[G]ísní
 kde se pr[C]oud řeky kr[Ami]outí,
 matka l[F]oučí se písní
 s princem v k[Ami]ošíku z proutí,
 tichý pl[F]áč skryje houští,
 košík pr[G]oudem když pouští,
 snad pak n[Ami]ad hrází bobří
 najdou [G]rybáři dobří
 m[E]alého kr[Ami]ále,[F] m[E]alého kr[Ami]ále.[E]
--->
3. S přeslazenou slinou v koutku rybích úst
 tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,
 zrazeni se krčí v hrubém oděvu,
 lidé, kteří mlčí ve zpěvu.

4. Řeky plné vorů, místo vody kal,
 z šumějících borů mrtvé vrchy skal,
 a jen šepot syčí křídlem kačením
 v zemi, která křičí mlčením.

®: Spěje proud dlouhou poutí
 moři vstříc krajem mírným,
 nese tmou loďku z proutí
 k hladinám nedozírným,
 k hřbetům vln s bílou krajkou,
 k fregatám s carskou vlajkou,
 a pak pod přídí ostrou
 zmizí koš s bílou kostrou
 malého krále, malého krále ...