1. Už t[Dmi]áhnou hejna h[C]olubic s[Gmi]e zelen[A]ými kř[Dmi]ídly
 a klecí zbylo v[C]ěru víc než sn[Gmi]ů, jež v d[A]uši s[Dmi]ídlí,
 /: po čtv[F]rtstoletí m[C]lčení a p[Dmi]ůlstoletí str[A]achu,
 svou tr[Dmi]oufalostí zd[C]ěšeni, pl[Dmi]ijeme n[A]a pap[Dmi]achu. :/[A, Dmi]

2. Déšť padá na sloup morový a zamořenou révu,
 už táhnou koně kovoví z Augiášových chlévů,
 /: a není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní
 si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní. :/

3. Jak ustrašení šakali po dvacet roků hnití
 my trpělivě čekali, až vlci budou sytí,
 /: už táhne smečka nažraná do tajgy hluchoněmé,
 my, čekajíce na hrana, teď o kosti se rveme. :/