[Ami, F7, E] 

1. Nač vlastně lh[Ami]áti, když ti stejně nikdo n[G]evěří[E],
život se kr[Ami]átí, beznadějně zvoní [G]u dveří,
 na dveře z[C]íráš - pohled bl[G]ázna v sadě m[Ami]andloní,
 pak otevíráš - chodba pr[F]ázdná, nikdo n[E]ezvoní.
2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,
 trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,
 sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,
 lesklý a tupý jako slída - démant otroků.
®: Věk sinalých dn[Ami]í a mrazivé l[G]uny,
 kdy z němoty zn[E]í tón ostnaté str[Ami]uny,[(E)]
 teď mrazivě mž[(Ami)]í do šedého pr[G]achu,
 hle - písmena lž[E]í na pomníku str[Ami]achu[Emi].

3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,
 nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,
 načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,
 když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?
4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,
 nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,
 po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,
 víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?
®:

5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,
hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,
 chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,
ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?
6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji,
 nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,
 křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,
 v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.
®: