1. S[C]ed[F]í n[G]a lavičkách, hr[Ami]ají č[F]áru [Ami]u zdí č[G]inžák[C]ů,[G]
 hr[C]aj[F]í p[G]o uličkách n[Ami]a kyt[F]aru, v k[Ami]apse s[G]áček b[Ami]uráků,
c[C]es[F]tu př[G]edurčenou n[Ami]epochv[G]álí, lž[Ami]ím se n[G]ediv[C]í,[G]
 hl[C]av[F]u př[G]eplněnou [Ami]ideá[F]ly, j[Ami]ež boh[G]užel n[Ami]eživí.

®: Z[G]atímco vytrvale hledají podnájem,
 k[Ami]aždý z nich okázale př[F]edstírá n[E]ezájem,
 tv[Ami]rdošíjně uctívají vz[F]ory ulic[E]e,
 vždyť sv[Ami]atí se dnes dožívají v[Dmi]ěku jepic[Ami]e, v[Dmi]ěku jepic[E]e.

2. Ještě provonění květy zvonků z toulek nedělních,
 stojí uhonění u svých ponků nebo stavů přádelních,
 práci po okolí jenom tuší, víc se čaruje,
 když se nepodvolí, jak se sluší, ukazovák varuje.

®: Vůbec nic neznamená upřímné jednání,
 pán starší poznamená, že nemá chování,
 jestliže se nepoučí příliš mladý muž,
přelíbezně doporučí: Zařaď se a kuš! Z[Dmi]ařaď s[E]e a k[Ami]uš!