#. Ujel mi [C]vlak i poslední [G]metro, ještě jsem [Ami]nebyl in a už jsem [Dsus2/F#]retro, 
než jsem se [F]z pulce vyloup [G]v samce, co má [C]všechno pod pal[Ami]cem, 
[F]v den svý šance na poslední [G]jamce zaspal jsem. 

#. Ujel mi vlak, tak už to chodí, hlavu nevěším, pojedu lodí, 
než si to hodit, spíš se hodím do pohody u vody 
a počkám si až retro zase přijde do módy. 

*: Jó, [F]stále [G]mě to ba[Ami]ví, sázet se s osudem, [F]byť čas utíká víc, než je [G]milo, 
[F]stále [G]věřím, že ze [Ami]mě ještě něco bude, no [F]jo, ale co když už [E]bylo? 

R: Včera mi [Ami]bylo málo, [F]dneska je mi [C]moc, jak se to [G]stalo, nevím, 
[Ami]každopádně [F]jsem zas v blbým [G]věku a jedu mimo [Ami]trať a [F]říkám si tak [C]ať, 
vždyť všechny [G]mosty vedou [F]beztak po stý [G]přes tu stejnou [Ami]řeku. 

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc, jak se to stalo, nevím. 
každopádně jsem zas v blbým věku 
a pluju proti proudu vstříc poslednímu soudu 
a jsem radši vám všem pro smích, než abych byl sobě k breku. 

[F]Na - [G]na  - [Ami]na… - včera mi [F]bylo málo, [G]dneska je mi [Ami]moc, 
[F]na - [G]na - [Ami]na… - včera mi [F]bylo málo, [G]dneska je mi [Ami]moc. 

#. Ujel mi vlak před rokem v dubnu, ještě jsem nezmoudřel a už zas blbnu, 
jak dopustil jsem to, že život protek mi mezi prsty, 
nevím, věřím, že až se prospím, pochopím, co s tím. 
 
*: Jó, stále mě to baví, sázet se s osudem, teď mám v kapse jen poslední kilo, 
stále věřím, že ze mě ještě něco bude, no jo, ale co když už bylo? 
 
R: [: Včera mi bylo málo, dneska je mi moc...
Na - na - na... :]