1. [C]Příběh, který právě teď chystám se [Dm]vám vyprávět, 
   trochu p[G]řipomíná svět, kam se [C]velcí nepouští. 
   Čtyři muž[Am]i na poušti dali sta[Dm]řečkovi pít 
   a on jim [G]řek, že jim splní jejich[C] přání. 
 
2. Nejdřív nejstarší si přál: Dej mi zámek, ať jsem král.
   Druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít. 
   A co si přál ten nejmladší? To už se nikdo nedoví, 
   protože v pohádkách jsou jen tři přání. 
 
3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik, 
   rázem stál tu tváří v tvář boháč, král i otrokář. 
   A kam se poděl nejmladší? To už se nikdo nedoví, 
   protože v pohádkách jsou jen tři přání. 
 
4. A pak přišla žízeň zlá a s ní bouře písečná, 
   rázem stál tu smrti v tvář boháč, král i otrokář. 
   Marně prosí, chtějí pít, vždyť mají to, co chtěli mít, 
   ale v pohádkách jsou jen tři přání. 
 
5. Možná zdá se mnohým z vás, že ten příběh smazal čas, 
   svět se stále otáčí, jen tři přání nestačí. 
   Kdo mi to řek? Kdožpak ví, dost možná, že ten nejmladší, 
   když kolem šel za svým čtvrtým přáním.