Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: 

R1: Pověste ho [Ami]vejš, ať se houpá, pověste ho [C]vejš, ať má [G]dost.
 Pověste ho [Dmi]vejš, ať se [Ami]houpá, že tu [G]byl nezvanej [Ami]host.

1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
 Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
 Za to že neoplýval krásou, že měl [F]country rád, že se [E]uměl smát i [Ami]vám.

R2: Nad hla[C]vou mi slunce [G]pálí konec [Dmi]můj nic neod[C]dá[G]lí,
 do svých [C]snů se dívám z [G]dáli.
 A do [Dmi]uší mi stále zní tahle [E]moje píseň poslední

3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
 Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce ...

R1: Pověste ho vejš ...

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
 ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš ...