Daniel Landa: Chcíply dobrý víly

1. F#mi 
Vydal jsem se do říše lesů, hledat 
Emi 
víly, ty z po
F#mi 
hádky,

naději si s sebou nesu, netěE 
ším se na cestu 
F#mi 
zpátky.

Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj světa, kde najdu víly,
a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych vyměnil jen za tu chvíli.
Kdy

R: /:Hmi 
Na louce tancujou, 
F#mi 
svobodu milujou

A 
až já je uvidím 
E 
tak půjdu rovnou k nim

úplněk osvítí bílí luční kvítí
to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. :/ 

2. Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo spoustu divnejch stínu,
o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu.
To je prej mítina? Spíš nějaká louka, do černý tmy oblečená,
už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí průsvitná žena. 
Ty

R1: Na louce tancujou, svobodu milujou …

3. A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce leželi, oděný v bílý.
Jak kámen náhrobní skála tam čněla, byly to chcíplý dobrý víly.
K tamtěm Gmi 
stínům jsem se vrátil, i oni 
Fmi 
hledali kdysi dobrý 
Gmi 
víly.

Pár slov jsem s nima ztratil a pak jsme F 
na cestu vyrazi
Gmi 
li. 


R2: /: U Cmi 
strmý skály 
Gmi 
zábrany zůstaly 
B 
viděl jsem chvíli 
F 
chcíplý dobrý víly

svědomí zmizelo a mně se zachtělo vykročit z řady a tak jsem zpátky tady :/ 

R2: /: Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí, nečekat, že víla dobrá by ožila
Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem jak ti, co zabili malý dobrý víly. :/ 

R1: Na louce tancujou, svobodu milujou …