1. Jak léta jdAmi
ou a hrG
oby přibývAmi
ají,
počítám vrG
ásky, vryté do pletAmi
i,
koleje běží, bG
ěží za tramvajAmi
í
jak dálka - slG
adkohořké prokletAmi
í.
Má paměť - šF
edý věšák na vzpomG
ínky,
zítřek i dnAmi
ešek zmF7
ění na kdysE
i,
k MAmi
axovi zajdu, mF7
ísto do DemAmi
ínky,
přečíst si dF7
opisy, dopisy, dopisAmi
y.E
Ami
2. Na stole kroužky po přelitých číškách,
pelyněk s vínem, leskle lepkavý,
a trapné básně v pramizerných knížkách,
řídké jak bahno ze dna Vltavy.
Zahrady oblékly se do šeříků,
na bledém nebi temné obrysy,
zčernala věž i růže na keříku,
zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.
3. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,
kamínky týdnů v broži s jaspisy,
a čas, ten pianista jednoruký,
počítá dopisy, dopisy, dopisy.
Smích jako náplast na strhané rysy
a trocha citu, aspoň ke vzteku,
no zbývá, nežli čekat na dopisy,
není-li doteků, není-li doteků,
není-li dF7
oteků, doteků, dotekAmi
ů,
není-li dF7
oteků, není-li dotekAmi
ů?